O minimalismu

incense-stick-405899_1920

Minimalismus není cílovou destinací.

Minimalismus je postupná, nikdy nekončící cesta.

Otevřete si Minimalisticky.cz, uvidíte, že někdo sdílí na FB článek o minimalismu, přečtete si knihu Marie Kondo nebo se podíváte na film od The Minimalists. 
Zkrátka uděláte první krok k tomu, abyste se dozvěděli něco o minimalismu.
V tu chvíli se vám v hlavě objeví spousta otázek, jako třeba: „Vážně se žije lépe s menším počtem věcí?“ „Není to asketický a sparťanský život?“ „To mi jako chtějí říct, že se mám vzdát svých 30 svetrů a 200 knih?“ „To se mám stát minimalistou/kou přes noc?!“ nebo dokonce „Je to vůbec k něčemu?“

Pokud vás otázky, které se vám objevili v hlavě neodradí a budete se zajímat dále, tak je pro vás tento článek vhodný. Rád vám tyto otázky zodpovím. Stejně tak i ty, které jsem tu nevypsal, ale vám se objevili v hlavě ohledně minimalismu a nemáte na ně odpověď. Nebojte se je napsat do komentářů, ať zde nebo na FB, klidně i do zpráv.

Rád bych se nyní na tyto otázky tedy podíval a odpověděl tak i na základní otázku, jejíž napsání odpovědi mě trápí od vzniku blogu a to „Co je to minimalismus?“

Pojďme tedy na to!
Otázka, zda je minimalismus vůbec k něčemu, je zcela na místě, nikdo z nás nechce ztrácet čas nesmysly. Podle mě, tak, jak já minimalismus chápu a žiji ho, má mnoho přínosů. Bezpochyby je to menší počet věcí, které musím uklízet, skladovat, opravovat a zachovávat. Minimalismus mi přinesl to, že v průběhu času jsem se zamyslel nad každou věcí, jež je v mém vlastnictví. Zamýšlel jsem se nad tím, jestli přináší do mého života nějakou výhodu, oproti situaci, kdy bych ji nevlastnil nebo jen chytá prach a mám ji jen proto, že by se někdy mohla hodit. Přineslo mi to spoustu volného místa a klidu. Nemusím se 5 minut ráno probírat skříní abych si vybral co si dnes vezmu na sebe. Nemusím utírat prach z 10 sošek, figurek atp. Nemusím přidávat knihy do prohýbajících se polic plných knih, na které už v životě nesáhnu.

S předchozí otázkou souvisí i ta další, jež se táže na to, zda se dá stát minimalistou přes noc.
Dá.
Může to ale v sobě skrývat zrádný „JoJo efekt“, jelikož se zbavíte věcí v nějakém pohnutí mysli a nezvážíte, zda jsou pro vás přínosné nebo ne. Poté na vás bude koukat prázdné místo a vy ho budete chtít něčím zaplnit aby se netvářilo tak prázdně a zase začnete hromadit. Nebo taky ne, v tom případě máte skutečně pevnou vůli a nezlomné odhodlání (pokud ano, tak vám ho závidím a věřím, že i spousta dalších čtenářů a čtenářek).
Ideální minimalistickou cestou je na to jít postupně. Pěkně kousek po kousku.
Určíte si jednu místnost. Dejme tomu, že to bude kuchyň. Vezmete si několik velkých krabic, a vše co v kuchyni máte, naskládáte do těch krabic. Jako kdybyste se stěhovali. Nastavíte si měsíční „odpočet“ a jde se na to. Z krabic budete brát jen věci, které potřebujete pro nějakou činnost. Hrnky, talíře, hrnce v takovém množství, v jakém je za ten měsíc použijete. Co zbude na konci měsíce v těch krabicích, v nich také může opustit váš dům. Samozřejmě, ponechte si hrneček po babičce a mísu na bábovku, kterou použijete jednou za rok. Ale zkuste být co nejvíce nemilosrdní a nekompromisní. (Pokud něco potřebujete jednou do roka, zauvažujte nad sdílením věcí. Je to fakt dobré řešení.)

Jste fanouškem knih a máte jich plný pokoj? Nebo sbíráte svetry? Bojíte se, po konfrontaci s minimalistickými myšlenkami, že byste se jich museli vzdát?
Tak se nebojte. Sběratelství se s minimalismem nevylučuje. (Nepleťme si ale sběratelství s bezhlavým hromaděním, bezmyšlenkovitým nakupování a plněním šatníku).
Minimalismus není o tom žít s 20 kusy věcí (ano, pro některé je. Jako třeba pro Colina Wrighta – obdivuji ho za to). Minimalismus je o tom, mít prostor pro věci, na kterých Vám záleží a zbavit se nepotřebných, rozptylujících, zbytečných a nevyužívaných. Pokud máte sbírku knih, a záleží vám na ni, máte k ní citový vztah a jsou pro vás důležité, nechte si ji. Pokud jste ovšem dostali 200 knih a ze slušnosti jste je vyrovnali do knihovny, kterou jste na to koupili, a řekli si „někdy je přečtu“, tak se jich hned zbavte! Protože vám moc dobrého nepřinesou. Vždy když se na ně podíváte, si uvědomíte svůj závazek, že je chcete přečíst a nemáte na ně čas (kdybyste měli, tak už je čtete), a to vám určitě náladu nezvedne.
Nepodléhejte ale u všeho řešení „tohle má pro mě nějakou hodnotu“, to pak nemá žádný smysl. Taková sbírka 10 čínských koček, mávajících packou, do kterých každý měsíc kupujete baterky (v lepším případě), vám asi moc nepřinese.
Podstatné je určit si, na čem Vám v životě záleží a co chcete. Podle toho pak můžete efektivně regulovat počet věcí.

Otázka, zda je minimalismus asketickým způsobem života je celkem obvyklá. Spousta lidí si představuje minimalisty, jako lidi, kteří chodí jen v bílé a černé. Pijí jen z jednoho hrnku, mají jeden talíř, jeden příbor, všude chodí pěšky a nemají doma nic víc než matraci na zemi a záchod se sprchou.
Ano, někdo takový nejspíše může existovat. Stejně jako může existovat někdo, kdo se nazývá minimalistou (zcela oprávněně, pro mě je to ale extrémní minimalista) a rozhodl se žít soběstačně. Nakoupil si třeba 100kg oblečení, které si sám spravuje, jídlo si sám pěstuje, elektřinu má z autobaterie a solárních panelů na střeše své maringotky, peníze potřebuje snad jen když mu dojde toaletní papír nebo potřebuje zaplatit za vodu. Jde o dobrovolné rozhodnutí, ne o donucení finanční situací, to je na tom podstatné.
Většina z nás, co se považujeme za minimalisty nemá ale tendence se stát mnichem odříkajícím si veškeré pozemské požitky či netouží po tom žít sparťanským životem.
Vy také nemusíte. Minimalismus je skvělý v tom, že nemá žádné ucelená pravidla, žádný almanach. Je na každém, jak si minimalismus nastaví pro sebe. Je jen a pouze na Vás, jaký život budete žít, které věci si v životě necháte, kterých činností se zřeknete a jak naplníte své touhy a sny.

Minimalismus je postupnou a dlouhodobou cestou, při které se Vám mění priority i potřeby. Nastavte si tedy minimalismu přesně na míru.

Ještě zbývá jedna otázka, kterou jsem nastínil.
Otázka, zda se žije s menším počtem věcí opravdu lepší život.
Je na ní těžké odpovědět. Zbavení se jednoho talíře Vám život nejspíše drasticky nezmění. Ovšem zrevidování Vašeho šatníku, následné dlouhodobé snížení počtu oblečení Vám život změnit může. Například když si uděláte tzv. personal uniform nebo capsule wardrobe.

Na závěr krátké shrnutí, co je minimalismus – Have less, Be more! (Mít méně, být více).

Continue Reading

Móda a reklama

landfill-879437_1920

  • Až 32 kilo textilu a oblečení vyhodí průměrně obyvatel USA za rok.
  • 85% z tohoto množství skončí na skládkách.
  • 5% všech skládkovacích prostor zabírá textil.

To jsou data od americké neziskovky CTR, která se zabývá problémem nadměrného vyhazování oblečení.

Otvírám tuto otázku oblečení, jelikož přišel opět podzim a s ním nutná změna šatníku. Myslím si, že 32 kilo(ač v USA) je až moc velká váha oblečení, které za rok lidé vyhodí.
Mnozí lidé s příchodem chladnějšího počasí vyrazili nakupovat do obchoďáku něco teplejšího. Ono totiž nakupování oblečení zdaleka už není jen o potřebě pořídit si něco teplejšího na sebe.

Reklama na oblečení na nás útočí ze všech stran. Jsme vystavováni pocitu toho, že nejsme moderní a dostatečně cool, protože nenosíme aktuální módu, barvy nebo střih. Je to útok na naše podvědomé pudy. Ale je to útok zcela bezcharakterní. Je totiž těžké držet krok s módou, která se nemění jednou za rok, už se nemění ani jednou za čtvrtletí ale díky nadkonzumu, levné pracovní síle v zemích třetího světa, se mění každý týden.

Sám se občas přistihnu přitom, jak si říkám, že spousta lidí vypadá lépe oblečená, než já. Co teprve všichni v těch reklamách? Asi by to chtělo pořídit něco nového… Naštěstí se mi podařilo vybudovat záchytný minimalistický mechanismus, kdy má koupě prochází třicetidenním obdobím, kdy nad ní přemýšlím a zvažuji, jestli opravdu stojí za to a potřebuji ji. Díky tomu si kabát nekoupím, protože ve skříni mám dvě plně funkční bundy, a tudíž není potřeba přinášet další kus do šatníku.

Reklama v nás vyvolává, pomocí líbivých fotografií, pocit méněcennosti, módní zaostalosti a vytváří v nás tak problém, krizi, nějaké psychické pnutí. Zároveň ale nabízí rychlé a elegantní řešení. Přidá k tomu ještě nějakou „slevu“ a důvod, proč jít nakupovat oblečení je hned na světě! Reklama vytvoří problém, nechá chvíli náš mozek zpracovat ten problém a přijmout ho a okamžitě přispěchá s účinným řešením.

Je těžké v záplavě reklam odolat tomuto pokušení. Nikdo nejsme dokonalý a na každého to působí, i když si třeba nalháváme, že zrovna na nás to působit přece nemůže. Někdy prostě není možné se tomu ataku reklam vyhnout. Někdy je ale zcela regulérně potřeba nové kusy oblečení do šatníku přidat. O tom, jak organizovat šatník už jsem jednou psal. Nyní bych se rád věnoval tomu, jak nevyjít z kurzu a lehčeji se tak bránit neustálému tlaku reklam.

  • Nadčasová móda

Prostě móda, která jen tak nevyjde z kurzu. U mužů je to v tomto jednodušší. Muž vždy byl elegantním v případě, že měl na sobě dobře padnoucí oblek, dobře vyžehlenou košili, sladěný pásek s botami a k tomu nějakou dobrou kravatu a kapesníček v saku. To je jednoduchá nadčasová a elegantní pánská móda(zjednodušeně řečeno). Ta je zde už relativně dlouhou dobu a téměř se nemění, s ní prostě vedle nešlápnete. Co se žen týče, tak tam jsou to dobře střižené šaty, které nejsou příliš přeplácané, popřípadě nějaké sukně (ale nejsem úplně v tomto oprávněn mluvit, jelikož se dámskou módou až tak nezaobírám). Pro ženy doporučuji se poohlídnout po webech o nějaké nadčasové módě, protože v tomhle opravdu sloužit nemohu.

  • Udržitelná móda

Zde nejde o to, nevyjít z kurzu. Z toho v dnešní „rychlé módě“ vyjdete opravdu velmi rychle. Jestli jste si dnes koupili tričko, tak za dva dny už bude z módy. Pokud vám ovšem toto „jednání“ připadá zcela mimo logické uvažování, jako mně, tak přesně pro vás je tu trvale udržitelná móda. Dala by se členit na více druhů.
Jedním bude bezpochyby nakupování v second handech. Při kterém nebudete podporovat další výrobu, využijete, co už již bylo vyrobeno, navíc za velmi nízký peníz a třeba narazíte i na něco fakt pěkného, co byste v obchodech nenašli.
Druhým je upcyklace – což je využívání již použitého oblečení nebo materiálů na nové kousky. Upcyklace je vlastně taková recyklace v oděvním a textilním průmyslu. Jako jedny z představitelů Upcyklace, bych bral v ČR třeba Rebelt. Využívají staré a použité duše k výrobě praktických a využitelných věcí. (Není to placená reklama, jen mě první napadli).
Třetím je bezpochyby Fairtrade oblečení, ať už vyráběné v ČR, nebo i za hranicemi. Jde o to, aby bylo vyráběno odpovědně ke všem jeho účastníkům. To znamená k těm, co to šijí, těm, co sbírají např. bavlnu, ale i k přírodě a zákazníkovy(aby neobsahovalo například toxické chemikálie).

Posledním bodem, který se váže k tomu, jak se bránit reklamám a jejich tlaku na naše další nakupování oblečení je: myslet!
Přemýšlejte nad každou věcí, kterou kupujete, zda jí opravdu potřebujete, zda jí využijete a jestli není možnost daný kus oblečení sehnat nějakým výše zmíněným způsobem, nebo ho nahradit něčím, co už ve skříni máte.
Nepotřebujete 50 triček, z kterých za rok na sebe vezmete 10… Potřebujete těch 10 triček, které budou kvalitní, pohodlné a vy je budete mít rádi.

Continue Reading

Dokument o minimalismu

10368820_753292844714581_4157646687170195635_oNěkteří z vás možná zaznamenali mou zprávu na facebooku, že jsem si ještě v před objednávkové době zaplatil film, který je zatím jediným filmem, který se zabývá přímo minimalismem, a za účelem přiblížit minimalismus všem, kteří se s ním ještě nesetkali.
Tento film pochází od dvojice minimalistů The Minimalists, kteří působí v USA již dlouhou dobu a jsou považování za jedny z největších propagátorů a hvězd minimalismu ve světě.

Rád bych zde napsal něco o tom filmu, a informoval vás tak o možnosti, že si film můžete za 20 dolarů zakoupit, což není tak velká částka a ukázat vám, že třeba za tu částku ten film stojí.
Tento filmový počin mě totiž nadchl a byl jsem jím velice nadšen už od počátku, co byli o něm zveřejněny první informace, až do poslední sekundy tohoto filmu. Nejvíce informací o dokumentu a i možnost zakoupit si ho, naleznete zde : http://minimalismfilm.com/
Film má snad jen jeden háček a to je to, že je v angličtině a dostupný jen s anglickými titulky. Ty české být vámi, neočekávám.
Nejsem filmový kritik a ani nemám nic z toho, že tu o tom filmu píši, snad jen to, že se myšlenka dobrého filmu bude šířit dál a podpoří se tím tvůrci.

Tak k filmu. Co se týká jeho dostupnosti, tak ho objednáte přes Vimeo pomocí své karty, pokud máte povoleny i mezinárodní transakce kartou. Je to velmi jednoduché, rychlé a bezpečné. Vimeo je známá a bezproblémová síť, co se týká video obsahu. Film je natáčen jen na území USA, kvůli tomu, že The Minimalists (Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus) v USA žijí a vydali knihu, s kterou spojili své desetiměsíční turné po USA.

Film je složen z promluv o tom, co minimalismus přináší a to od lidí, kteří minimalisticky žijí, po vědce až k lidem, kteří se tím nějakým způsobem i živí(například návrhář malých domů).
Osoby, které jsou v dokumentu zobrazeny, že minimalismem žijí, tak jsou od známých až po neznámé. Hlavně ale minimalističtí blogeři jako Leo Babauta, který má několik dětí, Joshua Becker, který má dvě děti, také autorka stojící za blogem Be More With Less.

Ve filmu je také zmíněn přínos meditace, bez esoterických a jiných přídavků. Rozebírá se v něm také to, jak na nás působí reklama, až jak velký nadkonzum v dnešní době je, a to je zobrazeno i čísly.
Film je, k mé spokojenosti, oproštěn od náboženských či esoterických rozměrů minimalismu, takže je na něj pohlíženo pragmaticky a zcela z logického hlediska.

Film je dobře, dle mého, ale já nejsem filmový kritik, poskládán i z obrazového hlediska a dobře podkreslen hudbou. Dočkáte se tam také zážitky z desetiměsíčního turné po USA již výše zmíněné dvojice autorů. To s čím se potýkali, kolik lidí je na jejich cestě potkalo, a i to s čím Joshua Fields Millburn cestuje na tomto turné. Dozvíte se také, proč oni se stali minimalisty a co to pro ně znamená.

Řekl bych, že z hlediska minimalismu je to rozhodující film a kdo to s minimalismem myslí vážně, neměl by si ho nechat ujít. Navíc, je tak dobře vytvořen, že nikoho nepřesvědčuje o nutnosti být minimalistou ale poskytuje to jako zajímavou informaci pro lidi, kteří o něm dodneška neslyšeli. Takže vhodný i pro vaše blízké neminimalisty.

Continue Reading

Život bez televize

light-828547_1920

Televize
Věc, kterou v dnešní době, v naší společnosti, známe všichni. Barevná televize přišla na svět v roce 1925. V roce 2009 vlastnilo 77,5% amerických domácností minimálně dva barevné televizory. Vlastnit televizi se stalo v západním světě téměř lidským právem. Existuje také nespočet televizních kanálů a stanic, které nabízí svůj program. Když jsem psal článek o digitálních rozptýleních, tak jsem si říkal, že televizi mezi ně nezařadím. To proto, že je to tak významné téma, že si zaslouží samostatný článek.

Televize dnes neplní jen jednu funkci. V dnešní době jich plní několik různých. Od funkce vzdělávací, kterou plní pomocí dokumentárních pořadů, přes funkci informační, kterou naplňuje téměř neustálým zpravodajstvím, k funkci marketingové, pomocí všudypřítomných reklam, až po funkci zábavní, kde příkladů je opravdu velké množství.

První dvě výše zmíněné funkce jsou nejspíše v pořádku (co se týká objektivnosti některého zpravodajství, může to být pochybné, ale to není obsahem tohoto článku). Marketingová funkce se také může zdát někomu v pořádku (kromě marketérů a majitelů daných firem), stejně jako funkce zábavná. Je to o úhlu pohledu. Rád bych vás ale svým pohledem vyvedl z omylu toho, že všechny ty funkce jsou kladné či dokonce přínosné. Žádná z těchto funkcí není v televizi prospěšná a to hned z několika důvodů.

  • Prvním je to, že televize vám celkem jasně diktuje, kdy se na co dívat (podle sledovanosti pak tvoří svůj další program). Bere vám tak možnost být pány svého času.
  • Druhým důvodem, a to se týká především zpravodajství je, že vám podává jen část názorového spektra. Na internetu si za kratší čas najdete větší objem informací ze všech možných úhlu pohledů a od všech zúčastněných stran.
  • Důvod třetí je, že vám všechen obsah prokládá reklamami, nebo je přímo vkládá do vysílání, jako product placement. Můžete jakkoliv tvrdit, že jste reklamám odolní, a že se vás to přece netýká, tak si to tak maximálně můžete myslet, je to totiž lež. Reklamy jsou dělané tak, aby se jim téměř nedalo odolat a každého z nás nějaká zasáhne, ač si to třeba nechceme připustit a nebo si to ani neuvědomíme. Prostě pak při nakupování radši sáhneme po pastě jednoho druhu a nebo si vybavíme reklamu na žvýkačky, tak si je koupíme abychom je třeba jen zkusili.
  • Je tu  také důvod čtvrtý, jež se týká poslední funkce televizního vysílání a to funkce zábavní. Tento bod je snad nejvíce negativní z mého pohledu.
    Jednak zábava poskytována televizí je v přesně určený čas. Dále je to jen konzumování, které vám nic nepřináší. I hraní počítačových her má pro člověka větší přínos. Existují ale i stovky způsobů aktivní zábavy, které vám přinesou více a můžete si tu zábavu tvořit sami. Jako další negativum je potřeba zmínit kvalitu českých zábavních pořadů. Budete se bavit asi stejně dobře, když vás vezme někdo prknem po hlavě, jako když si pustíte tisící díl seriálu Ulice nebo strávíte večer sledováním pořadu Tvá tvář má známý hlas.

Výše zmíněné důvody vedli k tomu, samozřejmě sepsat tento článek, ale také k tomu, že jsem televizi přestal sledovat. Přes dva roky televizi doma nemám a ovladač jsem v ruce nedržel, navíc se k televizi nachomýtnu maximálně tak v nějaké restauraci nebo na návštěvě. Píšu tedy článek jako člověk žijící bez televizní obrazovky. Stále žiji, ač pro některé kupodivu.

Ač si někteří lidé myslí, že bez televize by byli něco méně, tak to není pravda. Nejsem nic méně ani nejsem mimo či neinformován, ani se nebavím bezduchým čučením na prázdnou zeď.

Jak fungovat bez televize?
Jednoduše. Stačí k tomu počítač a internet, který nejspíše máte, jelikož čtete tento článek.
Všechnu zábavu, informace, vzdělání i reklamy( těch někdy až moc) najdete na internetu jednodušeji.

Co s filmy?

Ty si prostě koupíte. Ještě na nich ušetříte, jelikož než nakoupíte DVD, či Blu-ray nebo digitální kopie v hodnotě třeba dvaceti tisíc, které byste dali za televizi, tak to chvíli potrvá. Navíc, ušetříte ještě za koncesionářský poplatek, který byste museli platit každý měsíc za televizi.
Největší výhodou toho však je to, že si vše pustíte/přečtete a najdete kdykoliv budete chtít a nemusíte na to koukat v osm večer, protože to jinak nejde nebo byste si to museli nahrát.

Jako bonus se naučíte si hledat lepší zábavu a tvořit si ji sami.
Jen to zkuste!
(Nebo svou závislost na TV přetavíte třeba v jinou závislost, jako já na novou závislost na čtení článků. Denně tomu věnuji klidně dobu, jakou bych se koukal na celovečerní film).

Žijete bez TV? Nebo ji máte ale nesledujete ji? Či uvažujete o tom, zbavit se jí? Podělte se o to proč, a o své další názory na toto téma.

Continue Reading

Sdílení

photo-1465711403138-162e171bb7e4

Určitě jste zažili takové to, když vyhodíte věc, a po nějaké době zjistíte, že by se vám nyní hodila. Ale nestojí za to, si ji kupovat, protože ji chcete použít jen jednou.
Nebo potřebujete použít tu věc jen jednou, dvakrát či na krátký časový úsek, ale nemáte ji a nevyplatí se vám za ní platit.
Co takhle pravidelné využívání věci třeba jednou za tři měsíce? To už se do toho vyplatí investovat? Ale co když tu věc, nemáte kam dát?

Pojďme se podívat na fenomén sdílení. (Teď nemám na myslí sdílení statusů na Facebooku – sdílet tenhle článek ovšem můžete – nebo názorů).
Mám na mysli sdílení věcí. Je to celkem praktické. Ovšem v naší zemi je k tomu tak nějak vžit odpor z dob minulých, kdy patřilo vše všem. Tak to ale není.
Sdílení věcí je celkem užitečná činnost. Vezměte si, že například sekáte trávník. Sekáte ho jednou za měsíc, dejme tomu tak 7x ročně. Váš soused ho seká 2x měsíčně, takže 14x za rok. Co kdybyste se domluvili se sousedem na tom, že mu zaplatíte část sekačky a pak si ji od něj jednou měsíčně půjčíte? Nebo, když si ji soused koupí, tak mu nabídnete na oplátku něco jiného, pokud bude tak ochotný a půjčí vám ji.

Tento přístup se vyplatí, a to hned z několika důvodů. Jednak vy ušetříte místo, za tu věc, kterou byste jinak museli někam uskladnit, když ji většinu času nepoužíváte. Dále byste museli třeba ty sekačky na ulici mít dvě, což by znamenalo více spotřebovaného materiálu na výrobu, dopravu atd.
Třetí důvod je ten, že ušetříte a čtvrtý je ten, že budete mít skvělé sousedské vztahy.
Vy si zase třeba pořídite pilu, kterou sousedovi na oplátku půjčíte a všichni tak budou spokojení.

To je postoj, když byste si chtěli něco půjčovat, ale co třeba zaujmout postoj, že vy budete půjčovat věci? Máte třeba plnou skříň knih, proč by si ostatní měli kupovat ty knihy, když vy můžete ty knihy rozpůjčovat, nebude se vám na ně prášit a vaši známí ušetří a třeba vám na oplátku poskytnou zase něco jiného.

Nemusíme vše vlastnit proto, abychom z toho měli užitek. Zkusme hledat způsoby, jak spoluvlastnit, nebo si věci navzájem půjčovat.

Teď trochu z komerčního soudku sdílení.
Pokud víte, že autem jedete jednou za půl roku navštívit vzdálené příbuzné, nebo jednou za měsíc nakoupit, nepotřebujete přece k tomu zaplatit čtyři sta tisíc za auto, které vám pak bude stát v garáži a vy budete muset ještě platit pojištění, ručení a opravy. V takovém případě můžete zkusit třeba tzv. Carsharing, který v ČR provozuje Autonapůl.

To stejné můžete udělat i s koly. Bydlíte-li ve městech, kde funguje největší český bikesharing Rekola, tak máte vyhráno. Můžete jezdit po většinu roku a nemusíte tak platit MHD a vyjde vás to levněji. Navíc se o kolo nemusíte starat a uskladňovat ho. Prostě se zaregistrujete, zaplatíte, stáhnete aplikaci do mobilu, najdete kolo a frčíte. Pak ho zase někam upíchnete a je vystaráno.
Nemusíte mít vlastní a můžete se kvalitně a ekologicky přepravovat městem.

Sdílejte! Nejen tento článek, ale také věci.

Continue Reading