Digitální život

Již třetí ze série článků o minimalismu minimalisticky pod 100 slov.

30 upozornění na Facebooku, 12 nevyřízených emailů…
To je běžná realita mnohých z nás za jeden den, pro některé i mnohem větší čísla.

Máme dvě možnosti přístupu – neustálé hlídání situace nebo plánovaná kontrola.

Můžeme mít furt otevřený Facebook a na každý email odpovědět do minuty po jeho doručení.
Nechat se vlastně neustále rozptylovat a dělat mnoho věcí naráz ale žádnou na 100%.

Nebo si určit několik časů během dne, kdy online věci vyřídíme a soustředit se na podstatné během zbytku dne.

Osobně jsem první typ, který touží býti typem druhým. Co vy?

Continue Reading

Skříň a minimalismus

Skříň a minimalismus pod 100 slov. Další článek z cyklu bez zbytečných slov.

Skříň, plná věcí, 30 triček, 8 párů bot, 6 kabátů, 12 druhů kalhot. Ještě toho není dost…Další peníze se přesouvají na konta oděvních firem.
Ráno dilema, co si vzít na sebe. Čas strávený pravidelně v obchodě, protože oblečení není nikdy dost…

Skříň, ve které je spousta místa a osm triček, dvě košile, tři páry bot, jeden kabát, troje kalhoty… Je toho dostatek.
Ráno, žádné dilema, neboť všechno k sobě ladí. Více peněz na účtu a času stráveného s rodinou nebo doma.

Co je pro vás lepší? Mít méně a být více?

Continue Reading

Móda a reklama

landfill-879437_1920

  • Až 32 kilo textilu a oblečení vyhodí průměrně obyvatel USA za rok.
  • 85% z tohoto množství skončí na skládkách.
  • 5% všech skládkovacích prostor zabírá textil.

To jsou data od americké neziskovky CTR, která se zabývá problémem nadměrného vyhazování oblečení.

Otvírám tuto otázku oblečení, jelikož přišel opět podzim a s ním nutná změna šatníku. Myslím si, že 32 kilo(ač v USA) je až moc velká váha oblečení, které za rok lidé vyhodí.
Mnozí lidé s příchodem chladnějšího počasí vyrazili nakupovat do obchoďáku něco teplejšího. Ono totiž nakupování oblečení zdaleka už není jen o potřebě pořídit si něco teplejšího na sebe.

Reklama na oblečení na nás útočí ze všech stran. Jsme vystavováni pocitu toho, že nejsme moderní a dostatečně cool, protože nenosíme aktuální módu, barvy nebo střih. Je to útok na naše podvědomé pudy. Ale je to útok zcela bezcharakterní. Je totiž těžké držet krok s módou, která se nemění jednou za rok, už se nemění ani jednou za čtvrtletí ale díky nadkonzumu, levné pracovní síle v zemích třetího světa, se mění každý týden.

Sám se občas přistihnu přitom, jak si říkám, že spousta lidí vypadá lépe oblečená, než já. Co teprve všichni v těch reklamách? Asi by to chtělo pořídit něco nového… Naštěstí se mi podařilo vybudovat záchytný minimalistický mechanismus, kdy má koupě prochází třicetidenním obdobím, kdy nad ní přemýšlím a zvažuji, jestli opravdu stojí za to a potřebuji ji. Díky tomu si kabát nekoupím, protože ve skříni mám dvě plně funkční bundy, a tudíž není potřeba přinášet další kus do šatníku.

Reklama v nás vyvolává, pomocí líbivých fotografií, pocit méněcennosti, módní zaostalosti a vytváří v nás tak problém, krizi, nějaké psychické pnutí. Zároveň ale nabízí rychlé a elegantní řešení. Přidá k tomu ještě nějakou “slevu” a důvod, proč jít nakupovat oblečení je hned na světě! Reklama vytvoří problém, nechá chvíli náš mozek zpracovat ten problém a přijmout ho a okamžitě přispěchá s účinným řešením.

Je těžké v záplavě reklam odolat tomuto pokušení. Nikdo nejsme dokonalý a na každého to působí, i když si třeba nalháváme, že zrovna na nás to působit přece nemůže. Někdy prostě není možné se tomu ataku reklam vyhnout. Někdy je ale zcela regulérně potřeba nové kusy oblečení do šatníku přidat. O tom, jak organizovat šatník už jsem jednou psal. Nyní bych se rád věnoval tomu, jak nevyjít z kurzu a lehčeji se tak bránit neustálému tlaku reklam.

  • Nadčasová móda

Prostě móda, která jen tak nevyjde z kurzu. U mužů je to v tomto jednodušší. Muž vždy byl elegantním v případě, že měl na sobě dobře padnoucí oblek, dobře vyžehlenou košili, sladěný pásek s botami a k tomu nějakou dobrou kravatu a kapesníček v saku. To je jednoduchá nadčasová a elegantní pánská móda(zjednodušeně řečeno). Ta je zde už relativně dlouhou dobu a téměř se nemění, s ní prostě vedle nešlápnete. Co se žen týče, tak tam jsou to dobře střižené šaty, které nejsou příliš přeplácané, popřípadě nějaké sukně (ale nejsem úplně v tomto oprávněn mluvit, jelikož se dámskou módou až tak nezaobírám). Pro ženy doporučuji se poohlídnout po webech o nějaké nadčasové módě, protože v tomhle opravdu sloužit nemohu.

  • Udržitelná móda

Zde nejde o to, nevyjít z kurzu. Z toho v dnešní “rychlé módě” vyjdete opravdu velmi rychle. Jestli jste si dnes koupili tričko, tak za dva dny už bude z módy. Pokud vám ovšem toto “jednání” připadá zcela mimo logické uvažování, jako mně, tak přesně pro vás je tu trvale udržitelná móda. Dala by se členit na více druhů.
Jedním bude bezpochyby nakupování v second handech. Při kterém nebudete podporovat další výrobu, využijete, co už již bylo vyrobeno, navíc za velmi nízký peníz a třeba narazíte i na něco fakt pěkného, co byste v obchodech nenašli.
Druhým je upcyklace – což je využívání již použitého oblečení nebo materiálů na nové kousky. Upcyklace je vlastně taková recyklace v oděvním a textilním průmyslu. Jako jedny z představitelů Upcyklace, bych bral v ČR třeba Rebelt. Využívají staré a použité duše k výrobě praktických a využitelných věcí. (Není to placená reklama, jen mě první napadli).
Třetím je bezpochyby Fairtrade oblečení, ať už vyráběné v ČR, nebo i za hranicemi. Jde o to, aby bylo vyráběno odpovědně ke všem jeho účastníkům. To znamená k těm, co to šijí, těm, co sbírají např. bavlnu, ale i k přírodě a zákazníkovy(aby neobsahovalo například toxické chemikálie).

Posledním bodem, který se váže k tomu, jak se bránit reklamám a jejich tlaku na naše další nakupování oblečení je: myslet!
Přemýšlejte nad každou věcí, kterou kupujete, zda jí opravdu potřebujete, zda jí využijete a jestli není možnost daný kus oblečení sehnat nějakým výše zmíněným způsobem, nebo ho nahradit něčím, co už ve skříni máte.
Nepotřebujete 50 triček, z kterých za rok na sebe vezmete 10… Potřebujete těch 10 triček, které budou kvalitní, pohodlné a vy je budete mít rádi.

Continue Reading

Dokument o minimalismu

10368820_753292844714581_4157646687170195635_oNěkteří z vás možná zaznamenali mou zprávu na facebooku, že jsem si ještě v před objednávkové době zaplatil film, který je zatím jediným filmem, který se zabývá přímo minimalismem, a za účelem přiblížit minimalismus všem, kteří se s ním ještě nesetkali.
Tento film pochází od dvojice minimalistů The Minimalists, kteří působí v USA již dlouhou dobu a jsou považování za jedny z největších propagátorů a hvězd minimalismu ve světě.

Rád bych zde napsal něco o tom filmu, a informoval vás tak o možnosti, že si film můžete za 20 dolarů zakoupit, což není tak velká částka a ukázat vám, že třeba za tu částku ten film stojí.
Tento filmový počin mě totiž nadchl a byl jsem jím velice nadšen už od počátku, co byli o něm zveřejněny první informace, až do poslední sekundy tohoto filmu. Nejvíce informací o dokumentu a i možnost zakoupit si ho, naleznete zde : http://minimalismfilm.com/
Film má snad jen jeden háček a to je to, že je v angličtině a dostupný jen s anglickými titulky. Ty české být vámi, neočekávám.
Nejsem filmový kritik a ani nemám nic z toho, že tu o tom filmu píši, snad jen to, že se myšlenka dobrého filmu bude šířit dál a podpoří se tím tvůrci.

Tak k filmu. Co se týká jeho dostupnosti, tak ho objednáte přes Vimeo pomocí své karty, pokud máte povoleny i mezinárodní transakce kartou. Je to velmi jednoduché, rychlé a bezpečné. Vimeo je známá a bezproblémová síť, co se týká video obsahu. Film je natáčen jen na území USA, kvůli tomu, že The Minimalists (Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus) v USA žijí a vydali knihu, s kterou spojili své desetiměsíční turné po USA.

Film je složen z promluv o tom, co minimalismus přináší a to od lidí, kteří minimalisticky žijí, po vědce až k lidem, kteří se tím nějakým způsobem i živí(například návrhář malých domů).
Osoby, které jsou v dokumentu zobrazeny, že minimalismem žijí, tak jsou od známých až po neznámé. Hlavně ale minimalističtí blogeři jako Leo Babauta, který má několik dětí, Joshua Becker, který má dvě děti, také autorka stojící za blogem Be More With Less.

Ve filmu je také zmíněn přínos meditace, bez esoterických a jiných přídavků. Rozebírá se v něm také to, jak na nás působí reklama, až jak velký nadkonzum v dnešní době je, a to je zobrazeno i čísly.
Film je, k mé spokojenosti, oproštěn od náboženských či esoterických rozměrů minimalismu, takže je na něj pohlíženo pragmaticky a zcela z logického hlediska.

Film je dobře, dle mého, ale já nejsem filmový kritik, poskládán i z obrazového hlediska a dobře podkreslen hudbou. Dočkáte se tam také zážitky z desetiměsíčního turné po USA již výše zmíněné dvojice autorů. To s čím se potýkali, kolik lidí je na jejich cestě potkalo, a i to s čím Joshua Fields Millburn cestuje na tomto turné. Dozvíte se také, proč oni se stali minimalisty a co to pro ně znamená.

Řekl bych, že z hlediska minimalismu je to rozhodující film a kdo to s minimalismem myslí vážně, neměl by si ho nechat ujít. Navíc, je tak dobře vytvořen, že nikoho nepřesvědčuje o nutnosti být minimalistou ale poskytuje to jako zajímavou informaci pro lidi, kteří o něm dodneška neslyšeli. Takže vhodný i pro vaše blízké neminimalisty.

Continue Reading

Život bez televize

light-828547_1920

Televize
Věc, kterou v dnešní době, v naší společnosti, známe všichni. Barevná televize přišla na svět v roce 1925. V roce 2009 vlastnilo 77,5% amerických domácností minimálně dva barevné televizory. Vlastnit televizi se stalo v západním světě téměř lidským právem. Existuje také nespočet televizních kanálů a stanic, které nabízí svůj program. Když jsem psal článek o digitálních rozptýleních, tak jsem si říkal, že televizi mezi ně nezařadím. To proto, že je to tak významné téma, že si zaslouží samostatný článek.

Televize dnes neplní jen jednu funkci. V dnešní době jich plní několik různých. Od funkce vzdělávací, kterou plní pomocí dokumentárních pořadů, přes funkci informační, kterou naplňuje téměř neustálým zpravodajstvím, k funkci marketingové, pomocí všudypřítomných reklam, až po funkci zábavní, kde příkladů je opravdu velké množství.

První dvě výše zmíněné funkce jsou nejspíše v pořádku (co se týká objektivnosti některého zpravodajství, může to být pochybné, ale to není obsahem tohoto článku). Marketingová funkce se také může zdát někomu v pořádku (kromě marketérů a majitelů daných firem), stejně jako funkce zábavná. Je to o úhlu pohledu. Rád bych vás ale svým pohledem vyvedl z omylu toho, že všechny ty funkce jsou kladné či dokonce přínosné. Žádná z těchto funkcí není v televizi prospěšná a to hned z několika důvodů.

  • Prvním je to, že televize vám celkem jasně diktuje, kdy se na co dívat (podle sledovanosti pak tvoří svůj další program). Bere vám tak možnost být pány svého času.
  • Druhým důvodem, a to se týká především zpravodajství je, že vám podává jen část názorového spektra. Na internetu si za kratší čas najdete větší objem informací ze všech možných úhlu pohledů a od všech zúčastněných stran.
  • Důvod třetí je, že vám všechen obsah prokládá reklamami, nebo je přímo vkládá do vysílání, jako product placement. Můžete jakkoliv tvrdit, že jste reklamám odolní, a že se vás to přece netýká, tak si to tak maximálně můžete myslet, je to totiž lež. Reklamy jsou dělané tak, aby se jim téměř nedalo odolat a každého z nás nějaká zasáhne, ač si to třeba nechceme připustit a nebo si to ani neuvědomíme. Prostě pak při nakupování radši sáhneme po pastě jednoho druhu a nebo si vybavíme reklamu na žvýkačky, tak si je koupíme abychom je třeba jen zkusili.
  • Je tu  také důvod čtvrtý, jež se týká poslední funkce televizního vysílání a to funkce zábavní. Tento bod je snad nejvíce negativní z mého pohledu.
    Jednak zábava poskytována televizí je v přesně určený čas. Dále je to jen konzumování, které vám nic nepřináší. I hraní počítačových her má pro člověka větší přínos. Existují ale i stovky způsobů aktivní zábavy, které vám přinesou více a můžete si tu zábavu tvořit sami. Jako další negativum je potřeba zmínit kvalitu českých zábavních pořadů. Budete se bavit asi stejně dobře, když vás vezme někdo prknem po hlavě, jako když si pustíte tisící díl seriálu Ulice nebo strávíte večer sledováním pořadu Tvá tvář má známý hlas.

Výše zmíněné důvody vedli k tomu, samozřejmě sepsat tento článek, ale také k tomu, že jsem televizi přestal sledovat. Přes dva roky televizi doma nemám a ovladač jsem v ruce nedržel, navíc se k televizi nachomýtnu maximálně tak v nějaké restauraci nebo na návštěvě. Píšu tedy článek jako člověk žijící bez televizní obrazovky. Stále žiji, ač pro některé kupodivu.

Ač si někteří lidé myslí, že bez televize by byli něco méně, tak to není pravda. Nejsem nic méně ani nejsem mimo či neinformován, ani se nebavím bezduchým čučením na prázdnou zeď.

Jak fungovat bez televize?
Jednoduše. Stačí k tomu počítač a internet, který nejspíše máte, jelikož čtete tento článek.
Všechnu zábavu, informace, vzdělání i reklamy( těch někdy až moc) najdete na internetu jednodušeji.

Co s filmy?

Ty si prostě koupíte. Ještě na nich ušetříte, jelikož než nakoupíte DVD, či Blu-ray nebo digitální kopie v hodnotě třeba dvaceti tisíc, které byste dali za televizi, tak to chvíli potrvá. Navíc, ušetříte ještě za koncesionářský poplatek, který byste museli platit každý měsíc za televizi.
Největší výhodou toho však je to, že si vše pustíte/přečtete a najdete kdykoliv budete chtít a nemusíte na to koukat v osm večer, protože to jinak nejde nebo byste si to museli nahrát.

Jako bonus se naučíte si hledat lepší zábavu a tvořit si ji sami.
Jen to zkuste!
(Nebo svou závislost na TV přetavíte třeba v jinou závislost, jako já na novou závislost na čtení článků. Denně tomu věnuji klidně dobu, jakou bych se koukal na celovečerní film).

Žijete bez TV? Nebo ji máte ale nesledujete ji? Či uvažujete o tom, zbavit se jí? Podělte se o to proč, a o své další názory na toto téma.

Continue Reading