Konzum, nadkonzum a kompulsivní nakupování

Na mém blogu, i jiných autorů, narazíte nezřídka na tři v nadpisu uvedené pojmy. Rozlišovat mezi nimi je nesmírně důležité, pokud tedy minimalismus chcete pořádně pochopit. Můžete se tak i vyhnout tomu, abyste se stali jedním z těch, kteří nás, minimalisty, častují rádoby vtipnými hláškami, které slyšíme stokrát dokola a plynou jen z nepochopení minimalismu a jeho pojmů.

Konzum

Když si minimalista vyrazí koupit tričko, protože se musel jednoho ze svých oblíbených zbavit a odejde z obchodu jen s tím tričkem, tak konzumuje. To děláme všichni, je to obyčejný uvědomovaný konzum věcí, které potřebujeme pro běžný život. Není to nic hrozného pokud to děláme odpovědně a vědomě. Budeme to dělat i za rok, dva, či deset. Děláme to proto, že nám ty věci do života přináší nespornou hodnotu, zlepšují nám ho a umožňují nám ho žít naplno, prožívat ho s přáteli, tvořit atd.

Podstatné pro minimalisty, právě při konzumu, je to, zda daná věc přináší hodnotu do jejich života. Zde leží ta dělící linie mezi konzumem a nadkonzumem. V otázkách: “Opravdu tuto věc potřebuji?” a “Má tato věc opravdu pro můj život hodnotu?” Věci jsou tu totiž od toho, aby nám sloužily, nikoliv abychom sloužili my jim.

Často ale konzumujeme, aniž bychom museli. Občas místo nákupu můžeme zvážit například půjčení nebo sdílení věci s jinými lidmi.

Minimalismus je ale také nejen o tom, mít méně věcí, ale i méně věcí chtít a tím pádem, méně konzumovat.

Nadkonzum

Přeplněné police podobných výrobků
Přeplněné police podobných výrobků

Problém nadkonzumu, jak už název napovídá, je skryt v množství. Pořizujeme si věci, které nám zabírají místo a vůbec je nepotřebujeme. Podstatný je pro nás ale ten moment pořízení si dané věci, který nám často přináší radost či jiné pozitivní emoce, nikoliv však skutečnou hodnotu.

S radostí z nákupů se to má ale tak: je prchavá.

Díky jevu hédonické adaptace se stává to, že nám nová věc přináší radost týden, dva ale pak zkrátka vyprchá. (O pojmu hédonické adaptace příště).

V tu chvíli, pokud potřebujeme dostat opět radost do života, ať už z jakéhokoliv důvodu, jdeme opět nakupovat. Zde se z toho začíná stávat kompulsivní nakupování vedené emocemi.

Kompulsivní nakupování

Máte blbou náladu po práci, naštval váš manžel nebo tchýně. Co uděláte? Půjdete si zlepšit náladu. A jak jinak než třeba koupením si něčeho nového. Nový kus oblečení, vybavení pro váš koníček aniž byste něco z toho ve skutečnosti potřebovali a přineslo vám to hodnotu do života.

Kompulsivní nakupování ale není jen o emočně motivovaných nákupech. Do tohoto konceptu se dá zahrnout i spontánní podlehnutí výprodejům, slevám 1+1 zdarma a podobně.

U tohoto druhu nakupování je důležité uvědomit si, že když danou věc nepotřebujete a nekoupíte si ji, tak ušetříte nejen 30 % nebo 50 %, jak vám slibuje obchod, ale rovnou celých 100 %.

Emoce v nakupování a nadkonzumu mohou hrát ještě jednu roli a to při nakupování ze závisti či potřeby se srovnávat. Pořižování věcí ve snaze držet krok s Novákem odvedle.


Oni si pořídili novou sekačku, tak já musím taky, to si přece nenechám líbit Máňo. A ještě je trumfnu, já jim ukážu, koupím si ten člun, co jsme spolu posledně viděli v obchoďáku…

Karel

I když daná osoba na vodě nikdy nebyla, tak bude mít zbrusu nový člun, aby se vytáhla před sousedy. Takhle přesně to může vypadat a skončí to až ve chvíli, když si uvědomíte, jak je to zbytečné a nebo jeden z vás se sousedem vyhlásí osobní bankrot…

Na závěr

Jen krátká rekapitulace. Konzumujeme všichni, denně a konzumovat budeme i nadále. Na tom není zas tak moc špatného (samozřejmě je důležité, jak konzumuje, ale o tom zase někdy příště v kapitole udržitelného konzumu).

Nadkonzum ovšem problém je. Při něm si pořizujeme věci, které nepotřebujeme, za peníze do jejichž vydělání jsme investovali to nejcennější, co máme – náš čas.

Často také podléháme kompulsivnímu nakupování, které nám přinese krátkodobou radost, z dlouhodobého hlediska ale přinese jen starosti a lehce nás uvrhne do nadkonzumního křeččího kolečka, které není úplně levné.

Pokud by vám definice připadala špatná, někde pokulhávala či byste ji chtěli rozšířit, podělte se o to v komentářích, rád to zvážím a doplním.

1 komentář

  1. Ahoj.
    Moc zajímavý článek, pěkně shrnuto. Dovolím si pár svých poznatků – zkušeností.
    Konzum a nadkonzum. Ta dělící linie mezi nimi je někdy opravdu tenká. Souhlasím s tím, že je při nákupu dobré zeptat se sám sebe, zda to opravdu potřebuju, jestli se bez toho třeba neobejdu anebo to nemůžu něčím nahradit. jakmile cítím, že váhám anebo že se snažím najít důvod, proč to teda potřebuju, tak končím, odejdu a nic nekupuju. Většinou totiž později zjistím, že jsem udělal s někoupí dobře. V opačném případě to prostě koupím příště. A co se týče přínosu hodnoty, tak v podstatě získám i tím, že nic nekoupím. Ušetřím peníze a navíc čím míň věcí mám, tím víc svobodný se cítím. A to je taky hodnota, no ne? 🙂
    Kompulsivní nakupování. Jo tak to je někdy zlo, ale taky jsem si našel cestu. Já říkám, že nejlepší dárek je ten, co se dá sníst anebo vypít. A tak když mám chuť pustit peněžence žilou, vyhledám nějakou chuťku. A nejlíp něco nového, co jsem ještě neměl. Jiná příchuť zmrzliny, obložení na pizzu, cokoli… Tím si zajistím tu krátkodobou radost, kterou bych měl z nějakého krámu, ale co líp – nemusím později řešit, co s tím. Ona příroda to vyřeší za mě 🙂
    No a pokud teda na nic chuť nemám a láká mě si něco koupit, tak to přebiju myšlenkou na něco, na co si šetřím. Každý máme Ňáké ty svoje zájmy a s těmi jsou spojené i výdaje. U mě je to například kolo. A tak si vybavím něco, co si zrovna na to kolo chcu anebo potřebuju pořídit a řeknu si “Hej, když oželím tuhle blbost, tak si dřív koupím to, co pro mě má opravdovou hodnotu!” 🙂
    Takže tak..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.