Zpomalte svůj život skrze jídlo. Rozhovor s Tomášem Václavíkem ze Slow Food Brno

V létě 2019 jsem se pustil do rozhovoru s Tomášem Václavíkem z brněnské pobočky Slow Food a zakladatelem projektu Skutečně zdravá škola. Dlouho mi trvalo, než jsem se k rozhovoru dostal a zpracoval ho do výsledné podoby. Za to se omlouvám jak Tomášovi, tak vám.

Proč zrovna pomalé jídlo? Narazil jsem na toto hnutí, které je rozšířené hlavně v Itálii, skrze knížku Chvála pomalosti od Carla Honoré. Ten popisuje své zážitky právě z Itálie, a to, jak se právě díky tomuto hnutí naučil vychutnávat jídlo a najít si na něj čas. Samozřejmě popisuje v knize i další hnutí, jako třeba pomalá města, která se v ČR ale zatím, na rozdíl od našich sousedů, neujala. Hnutí Slow Food zde své kořeny i díky Tomášovi zapustilo. Zpomalování života je podstatnou součástí minimalismu, a právě jídlo nás k tomu může dovést. V Brně toto hnutí můžeme potkávat od roku 2010.

O činnosti brněnské pobočky říká Tomáš následující: „Snažíme se vzdělávat a snažíme se přinést zpátky na stoly Brňanů kvalitní, sezonní a dobrá jídla z jižní Moravy, abychom jedli jídlo, které je zblízka.“  V celém rozhovoru, který jsme vedli přes hodinu v mé oblíbené kavárně Café Pilát v Brně, jsme se dotkli několika problémů, které se s jídlem pojí. Tyto hlavní myšlenky se v něm neustále objevovaly.

Tomáš je také zakladatelem projektu Skutečně zdravá škola. Proč se do něj pustil a co si tento projekt klade za cíl?
„Věnujeme se v něm vzdělávání dětí v oblasti kultury jídla. Vzdělávám je v tom, co je dobré jídlo, odkud pochází a jak si ho vychutnat. Výchova je v tomto nedostatečná, v rodinách se mu nevěnuje taková pozornost, jaká by měla. Jídlo má společenský, kulturní, environmentální i ekonomický rozměr, je proto důležité, jaké jídlo si několikrát denně vybíráme.“

Co si ale pod celým hnutím pomalého jídla představit?

 Co je na něm pomalé? To, že ho žvýkáme dlouho, nebo že ho dlouho připravujeme? Ani jedno z toho. Z tohoto setkání jsem si odnesl jednu klíčovou věc, která změnila i můj přístup k vaření a stravování. Je to myšlenka, kterou používám kdykoliv mluvím ve svých přednáškách či kdykoliv jinde o zpomalování života.

Tomáš prohlásil: „Vaření dělá život pomalejším. Musíme zpomalit, přemýšlet, které suroviny chceme sehnat, vypěstovat nebo koupit a potom uvařit. To samo o sobě život zpomaluje. Rozhodně propagujeme vaření, hlavně z celostních surovin, nikoliv z polotovarů, to už totiž potom není vaření. Když vaříte z čerstvých surovin, nikoliv z polotovarů, tak nemůžete téměř vařit nezdravě, je to pak těžší, takže vaření je ideální nástroj v boji proti obezitě.“

Takže jestli jste si pro letošní rok dali předsevzetí, že zpomalíte svůj život, tak si najděte denně nějaký ten čas na to, abyste si uvařili dobré jídlo ze zeleniny, sýrů, kvalitního masa… Zkrátka od začátku do konce, tak jako to dělaly naše babičky.

Posun české gastronomie

Během posledních dekád jsme pozvedli v ČR úroveň konzumace kávy. Kavárny jsou na každém rohu ve větších městech, umíme kávu pít, máme zde na ni odborníky. Stejně tak je tomu s vínem. Nyní je prostor pro zlepšení právě oblast jídla. Musíme zvednout celkovou kulturu stolování a jídla, ale hlavně také našeho přístupu k němu,“ podotkl Tomáš.

Shodli jsme se také na tom, že jsme v Brně vděční za sezonní trhy na Zelném trhu, kde si můžeme po část roku nakoupit skutečně lokální a kvalitní suroviny od místních zemědělců. I když Tomáš dodával, že slow food trh jako takový tu nemáme a že je mu záhadou, proč na tom nejsme podobně jako třeba ve Vídni. Ale zůstává v této otázce optimistou a věří, že se tak možná v budoucnu stane.

Příklon k pomalému jídlu a stravování ovšem u Tomáše, jako u množství lidí, kteří začali zpomalovat v dnešní uspěchané době, nezůstal osamocen. Přidaly se k tomu i další oblasti jeho života: „Býval jsem workoholik, pracoval jsem 12 hodin, 7 dní v týdnu. Teď už si hlídám rovnováhu mezi osobním a pracovním životem. Večery a víkendy mám volné, sportuji. Snažím se dodržovat spíše nevědomě principy pomalého cestování. Když jedem na dovolenou, tak vyhledáváme lokální penziony a restaurace, nikoliv nadnárodní řetězce.“

Musel jsem se zeptat také na jedno téma, které je pro mě osobně klíčové, a to je potravinový odpad, tzv. food waste. Ročně jen v EU totiž vyhodíme 88 tun jídla. Jak se tedy dívá Tomáš na tento problém?

„Nadužívání má dva rozměry. Neskutečné plýtvání, to mi vadí velice. Tím, že vyhodíme jídlo, vyhodíme s ním i všechnu energii, která byla potřeba na jeho produkci. Vodu, práci lidí, veškeré energie, které byly potřeba, aby se jídlo dostalo do vaší ledničky. Druhý rozměr je přejídání, nesmírná nadkonzumace. Na světě je 800 milionů lidí, kteří mají hlad a 2 miliardy obézních lidí.  A to je strašné. Je to problematické samozřejmě i z pohledu emisí CO2. Třetinu jídla, kterou dostaneme do prodejen, se vyhodí. Plýtvání je třetí největší emitent CO2 po USA a Číně.“

Když jsme zabrousili k jídlu a klimatické změně, neboť v minulém roce se zpráva IPCC týkala právě změny našeho chování v této oblasti, tak jsem zjistil od mého hosta poměrně zajímavou informaci. Ač je sám vegan, tak mluvil o tom, že masu se ve stravě nevyhneme, ani bychom to neměli chtít. Měli bychom ovšem podle něj přejít na jiný formát, a to na volné výběhy zvířat, kde by se rapidně zvýšily náklady, a tak i tedy cena masa, což by vedlo k snížení jeho konzumace. Mluvil o tom, že bychom maso měli konzumovat výrazně méně, ale přesto se ho nevzdávat. Konkrétně k tomu prohlásil: „Musíme změnit způsob hospodaření na polích. Přestat plýtvat a stravovat se kvalitněji. Jíst maso ze zvířat, která se pásla. Maso tak bude velmi drahé a budeme ho jíst méně, což má pozitivní přínos.“

Výsledky rozhovoru, které vedou k pomalejšímu stravování bychom mohli shrnout do následujících bodů:

  • Stravujme se lokálně. Dovážené potraviny omezme na co nejmenší míru.
  • Omezme maso, ale nevzdávejme se ho úplně. Vyhledávejme ty kvalitnější, například v bio kvalitě.
  • Hlídejme si, co jíme. Vyhněme se nekvalitním fast foodům a jídlu, které může být z čehokoliv. Naše poptávka totiž určuje nabídku.
  • Začněme vařit. Z primárních surovin, nikoliv z polotovarů.
  • Začněme vzdělávat i naše okolí a potomky, neboť kultura stravování v ČR stále kulhá. Vezměme si příklad z kultury konzumace a práce s kávou a vínem v ČR.

Nevýhody pomalého stravování Tomáš nepocítil

A má pomalé stravování nějaké nevýhody, které by jeho propagátor v ČR nějak sám na sobě za celé desetiletí, pociťoval?
„V oblasti jídla mě tento přístup neomezuje, málokdy se stane, že bych nevěděl, co si koupit. Nabídka se neskutečně za posledních 10 let posunula k lepšímu. V restauracích i v maloobchodě. Před deseti lety jsem nakupoval téměř výhradně ve zdravých výživách. Dneska se dá spousta kvalitních věcí nakoupit i v maloobchodních řetězcích. Bio certifikaci a čím dál více i český původ mi zajistí i supermarket.“

Pokud jste labužníky a na své jídlo nedáte dopustit, poctivě si ho uvaříte a říkáte si, že byste ještě měli pár minut volných v týdnu, tak zkuste zvážit, jestli se k hnutí Pomalého jídla v ČR nepřidat. V Brně je takových nadšenců pár, i přesto pořádají skvělé akce. V Praze je také najdete, a pokud byste chtěli propagovat pomalé jídlo v jiných městech, tak není nic jednoduššího než si tam pobočku založit.

Autor: Alvin Korčák  Korektura: Renáta Malá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..